Máj 2003

Kalendár

7. - 8.6.2003 TRNAVSKÁ STOVKA 30.ročník
(sobota - nedeľa) Klub TD a T Trnava

Trasy: 168 km/3850 m, 100 km/2800 m, 65 km/1500 m, 37 km/1050 m
168 km: Bratislava, hl.žel.st. - Kamzík - Biely Kríž - Tri kamenné kopce - Pezinská Baba - Čermákova lúka - Vápenná - Buková - Dobrá Voda - Brezová pod Bradlom - Veľká Javorina - Mikulčin vrch - Trenčín/Uherský Brod
Štart: Bratislava, hl.žel.st. (pod schodami, Žabotova ul.)
jednotný štart o 7.00 h
Cieľ: 37 km: Čermákova lúka, do 17.00 h
65 km: Buková, reštaurácia, do 23.00 h
100 km: Brezová pod Bradlom, do rána 8.00 h
168 km: a, Trenčín, nedeľa do 24.00 h, po červenej TZ /slovenská verzia/
b, od Mikulčinho vrchu - Vysoký vrch - Nový dvor - Repové - Lokov - Bojkovice - Uherský Brod, žel.st., nedeľa do 24.00 h /česká verzia/
Štartovné: 20 Sk
Iné: - okrem tradičných kontrol a občerstvení bude na trase ešte mnoho ďalších netradičných podobných "akože" kontrol.
- akcia je zaradená do plnenia MK superdiaľkoplaz 2003
Riaditeľ podujatia: Ing.Peter Minárik, Čajkovského 40, 917 08 Trnava
tel: 033-5521 056

Jún 2003

Trnavská stovka - už jej 30.časť

Pozvánka, príhovor a tak ďalej...

Na tomto pochode máte možnosť vrátiť sa do svojej turistickej mladosti. Takto to zhodnotil náš kamarát, keď zistil, že to už bude 30 rokov od prvého historického ročníka Trnavskej stovky, keď sa postavil na jej štart. Pravda, vtedy v prvom ročníku sa to všetko konalo ešte na jeseň. Čo nebol veľmi výhodný termín a nakoľko nás už v prvom ročníku odradil sneh, fujavica, ale aj hmla i dážď, veľmi rýchlo sme to zmenili. Čo by ale správny vtedajší uvedomelí turisti neurobili pre slávny október. Október neoktóber, hneď na druhý rok sme to okamžite "prebukovali" na prvý júnový víkend. A tak to ostalo dodnes. Je pravdou, že vtedy nebol s voľnými termínmi na pochody žiadny problém. Ale nech už to bolo akokoľvek, je to predsa len úctyhodná doba od jej prvého ročníka. Na tej našej stovke vidíme, ako rýchlo stárneme, ako z mladých a húževnatých mužov sa stávajú "zrelí" húževnatí muži. Je to už presne 30rokov a keby nebolo fotografických dokumentov, veru by sme tomu neverili, že táto previerka mladíckej nerozvážnosti ako ju aj niektorí v priebehu prvých ročníkov nazvali, je taká "stará". A keď si predstavíme tú dobu, u niektorých je to aj polovica ich aktívneho života.

V tomto ročníku, ako som už spomenul, nakoľko je jubilejný, sme pripravili viacero zaujímavostí. Od spoločného štartu, tak ako za starých časov, až po pár spoločenských kontrol navyše. Je ale zas pravdou, že všetko to najzaujímavejšie sa bude diať až po prvých 50 km. Napríklad kontrola na Mon Repose alebo na Rakovej pri tuneli. Na obidvoch sú k dispozícii aj zvláštne pečiatky. Na Bukovej bude tak ako obvykle zabezpečené dobré občerstvenie v reštaurácii u "Tibora Škrabáka".

A cieľ na Brezovej bol a je vždy plný prekvapení do poslednej minúty. Nikdy sa presne nevie, kde to ten cieľ bude...

Doba sa rýchlo vyvíja a náš klasicky ranný vláčik - motoráčik z Brezovej už nechodí, nová ekonomicko - demokratická situácia zrušila aj poslednú nostalgicku spomienku na dobu začiatkov T-100. Možno, že za ďalších 30 rokov už nebudú premávať ani autobusy. A je možné, že sa nebudeme ani voľne pohybovať po Malých Karpatoch tak ako doteraz. A ešte za ďalších 30 rokov už určite my nie... Takže, bez dlhých rečí, turisti, horolezci a diaľkoplazi, dajme sa na pochod, aby sme si vychutnali ten slastný pocit, keď už prichádzate unavení k Brezovej, robíte posledné kroky z posledných síl a ste v cieli - a neviete čo Vás ďalej čaká. Nevadí, že prídete do cieľa za 13 alebo 24 hodín. Budeme tam a budeme na Vás čakať. Ten pocit, že ste prešli Trnavskú stovku, Vám nikto nevezme, je len a len Váš.

Peter Minárik, máj 2003

Návod Zděnky Tvrdej:

"Jak na prodlouženou trasu Trnavské 168"

Na "Trnavskou inflační 168" jsme se jako každoročně těšili. Vždyť po 13 úspěšných účastích na nejdelší trase bychom to tu mohli i dobře znát. A přece: Trasa nás vždy něčím překvapí, někdy v lepším, někdy v horším. Svou náročností /délkou i převýšením/ láká i odrazuje. Nejefektívněji, tedy v nejlepším čase a pohodě /zhruba 33 hodin/ jsme došli rok po jubilejním /tehdy propršeném/ ročníku. Tehdy bylo krásné počasí a my jsme v Trečíně měli ještě čas i dostatek sil vyšlapat si schody na vyhlídky Trenčanského hradu.

Poslední roky chodíme už na moravskou stranu, do Slavičína nebo Bylnice. Letos /2002/ jsem měla problémy rázu zdravotního. Týden před touto akcí, kdy mi nějaký darebák před obchodem demontoval část přední osy kola a já pak padla za jízdy přes říditka a odnesly to naražené žebra, naštěstí jsem si nic nezlomila. Měla jsem se fyzicky šetřit, ale Trnavskou stovku jsem si přeci nemohla nechat ujít. Věděla jsem že se mi hůře dýchá, což se projeví v kopcích, ale říkala jsem si, že to nějak zvládnu...

Ze začátku to bylo dobré, ve stoupání na Vápennou to již bylo znát a narůstající únava se projevila už před Bukovou. Krize byla zažehnána patričným občerstvením a do Brezovej to šlo.

Únava ve stoupání na Velkou Javořinu byla značná, ale za podpory kamaráda jsem na vrchol také dorazila v rozumném čase a do Květné se to zas trochu normalizovalo. No a pak na těch posledních kilometrech od Mikulčina vrchu bývá únava pokaždé a myšlení jsme trochu stimulovali povinným zpěvem pochodníckých písniček.

Trasu jsme zvádli.

A následky: další den to vypadalo hrozivě - nejen otlačené nohy a puchýře a ztuhlé svaly, ale také bolesti hrudníku a zad a než jsem se dokázala narovnat a jít, stálo mě to značné úsilí. Připomněla jsem si české úsloví: "Trudné ráno opilcovo..."

No a to se drželo ještě pár dní a po týdnu zbyly už jen ty hezké vzpomínky.

Nevíme kdo vyšel z Brezovej za námi. Na prodlouženou trasu jsme vyšli jako první. Mnozí, co končí v Brezovej, si nedovedou představit, že by šli dál. I když by na to mnozí kondičně měli. Chce to nebát se dálek a zkusit to. Ti, co ji už zvládli, ví že není lehká, ale ani nic nemožného. Je potřeba věřit ve vlastní schopnosti a také dobré kamarády. Kamarád pomůže a povzbudí v případě krize a zase naopak, mou nepsanou poviností je pomoci v případě, že to potřebuje ten druhý. A to nemyslím jen na nejhorší /napr.zranění/. Spíše jde u dlouhých tras o krize z únavy a monotónností některých úseků, které navozují pocit útlmu a ospalosti. Pokud se zachytí v počátcích, dá se jí čelit a po chvílce snadno překonat. Pokud se jí však necháte ukolébat, většinou se vytrestáte sami a pak se trápíte dlouho, třeba i několik hodin,tempo i sebevědomí klesá a překonat únavu stojí pak další úsilí. A to se většinou přidají další nepříjemnosti, hlavně puchýře, jsou-li cesty mokré a každý došlap se stáva nepříjemný. Na to už je každá dobrá rada drahá. Ošetření v terénu pomůže jen na chvíli. Do cíle je daleko a my víme, že až tam chceme dojít a taky dojdeme.

Tady právě pomáha, máte li si s kým povídat, rozebírate problémy různeho rázu, jen pozor, aby ste přitom nezapomněli sledovat značené cesty. A tak cesta ubíha, člověk se zas donutí myslet na něco zajímavého a příjemného. A co to? Už se nechce spát, je fajn, krásná krajina je inspirující a otlačené nohy prostě začínáte ignorovat. Lepší to síce nebude, ale docela to jde. Pokud Vás zrovna nic nenapadá, vzpomeňte si, že už naši předkové tvrdili, že "s písní se lépe kráčí". Svět je kolem nás najednou veselejší a cesta krásně ubíhá. A že spíváte falošně? Tady to přeci nikomu nevadí. Už mnohokrát nám tato "metóda" pomohla zlepšit náladu a oddálit útlm a "okno" v závěru tras. Je totiž mnohem lepší a příjemnější pro mně i ty ostatní, zaspívat si, místo abychom vzdychali a stěžovali si, jak už nám to nejde.

Pak i vzdálený cíl není vlastně tak daleko a dá se k němu dojít relatívně "v pohodě" i tehdy když si myslíte, že od ní máte hrozně daleko. Prostě je tu cíl a tam až chci dojít. Vím, že cesta nebude snadná /to by nás ani nebavilo/ a počítam s tím.

Je to o vůli, nadšení a odhodlání, dojít do cíle a nevzdát to predčasně. Dokážeme se pak psychicky povznést nad různé nepříjemnosti, únavu a bolesti všeho druhu a snažit se, aby nás co nejmíň trápily a zdolávaly, uchováme si dobrý pocit z cest a dobrú náladu.

Nechodíme přeci proto, abychom se zničili, ale abychom se dobře cítili. Záleží z kterého úhlu se na věc dokážeme podívat aneb slovy klasika: "Optimista se domníva, že žije v nejlepším možném světě a Pesimista se obáva, že je to bohužel pravda."

Takže až se budete za rok rozhodovat, že půjdete z Brezovej dál, nezapomeňte si dát odvézt do Brezovej elixír na další trasu. Stačí tak půl batohu. Můžete si ho připravit předem když smíchate:

- 3 díly dobré nálady, 2 díly pohody, 1 díl radosti z pohybu, 2 díly nadšení, 1 díl vůle a 1 díl odhodlání. Pořádně protrepete, přecedíte - únavu, bolesti a apatii vyhoďte. Zůstane jen čistý roztok. Užívejte cestou pravidelně po 2 hodinách. Tak šťastnou cestu do Trenčína... !!!

Zděnka Tvrdá

Júl 2003

30.ročník Trnavskej stovky - v číslach:

Najdlhšiu trasu 168 km - prešli:

1. Peter Brešťanský  Bratislava - Brezová - Veľká Javorina - Mikulčin vrch - Trenčín - Bánovce nad Bebravou /203 km/ 23.45 h, za 40,45 h - rekord 30.ročníka

2. Attila Korčok  Bratislava - Brezová - Trenčín /169 km/, nedeľa večer 23.20 h, za 40,20 h

3. Karol Šulek  Bratislava - Brezová - Trenčín /169 km/, nedeľa večer 21.15 h, za 38,15 h

4. Ján Pristach Bratislava - Brezová - Trenčín /169 km/, nedeľa večer 18.30 h, za 35,30 h

5. Zdeňka Tvrdá Bratislava - Brezová - Bojkovice /165 km/, nedeľa večer 18.25 h, za 35,25 h

Najmladší úspešní stovkári:

- Fiala Michal, rok nar. 1986, Piešťany
- Hank Andrej, rok nar. 1985, Piešťany
- Lietavec Ondrej, rok nar. 1985, Špačince

- Krčová Ivanka rok nar. 1984 Bratislava
- Mikulová Mária rok nar. 1984 Bratislava
- Kohoutková Petra rok nar. 1981 Zlín

Najstarší úspešní stovkári:

- Parcer Ján rok nar. 1923 Prievidza
- Rím Ondrej rok nar. 1930 Bratislava
- Svrček Vlado rok nar. 1932 Bratislava
- Klokner Melo rok nar. 1932 Bratislava
- Hanuš Jaro rok nar. 1932 Nitra

Vekový rozdiel medzi najstarším a najmladším je 63 rokov.

Najpočetnejšia skupina účastníkov: Turisti z Veľkých Uheriec pod vedením Jozefa Tomu.

Celkový počet štartujúcich z Bratislavy:  195 turistov

Cieľ na Čermákovej lúke: 36  

Skončil na Bukovej: 33

Skončil na Dobrej Vode: 8

Cieľ Brezová pod Bradlom: 118

A v klebetách.....

1. Naša teta Beata - kontrola na Troch Kamenných Kopcoch - v tomto roku sama nezvládla pečenie množstva palaciniek, ktorými ponúka pochodujúcich, požiadala preto jednu známu a dala si pripraviť ešte navyše 150 ks tejto dobroty. Akým kľúčom ich ale delila diaľkoplazom, sme sa doteraz nedozvedeli. Nebolo to náhodou heslom "palacinka"?

2. Známy bánovský turista Peter Brešťanský rozmýšľal, že je v takej dobrej forme, že by T-100 urobil nielen do Trenčína, ale že by pokračoval až do Bánoviec nad Bebravou, čo by bisťu bolo niečo viac ako 205 km ... Držali sme mu palce... A vyšlo to. Domov do Bánoviec prišiel v nedeľu večer o 22 hodine.

Po skončení na druhý deň ho všetko bolelo, nemohol vôbec zaspať a hoci sa snažil dostatočne piť, organizmus bol aj tak značne odvodnený. Na Veľkej Javorine musel dokonca použiť aj soľ na zmiernenie bolestí. Po odpočinutí sa rozhodol, že na budúci rok by pre zmenu zasa chcel pokúsiť sa prekonať časový rekord do Trenčína .....????

3. Trnavskú stovku zastihli pomerne vysoké horúčavy, každý turista ak chcel byť fit, musel piť a aj vypil počas pochodu 8 až 10 litrov tekutín, všetkého druhu...

4. Znovu sa opakovala situácia z minulého roku. Pivo bolo už skoro vynesené na Vápenej a až tam sa zistilo, že majú k tomu tú nepravú pípu... Po operatívnom riešení situácie sa všetko dobre skončilo a pivo sa vypilo.

5. Znovu sme mali na pochode aj turistov z Maďarska. Pochod prešli v pohode za 23 h. Škoda, že na trase nestretli ani Števa ani Attilu... /Csaba Gulfi z Kossutha (1979) a Katalina Végh zo Szent Benedeku (1978)/

6. Trnavský tramp Kako /Ivan Kadlec/ konečne bol na tretí pokus úspešný !! Dokonca v cieli bol aktívnejší ako jeho spolupútnik Babulo.

7. Peter Lecký z Kálnej nad Hronom, úplne nevidiaci!!!, so svojím sprievodcom, vodičom Mišom Jakubcom /v roku 2002 prišiel len do Bukovej/ na druhýkrát prešiel až do Brezovej, čo považujeme za najhodnotnejší úspech zo všetkých účastníkov.

8. Otec so synom Ondrej a Miroslav Lietavec bola jediná pešia dvojica otec/syn na trati. V cyklo boli jediní tiež Michal a Vlado Kučavíkovci z Dobrej Vody.

9. Zato manželských dvojíc bolo viac: Veronika a Peter Hruškovci, Angelika a Ján Venclovci, Ján a Zuzana Pristachovci, Janka a Attila ....

Vlastne aj Erika a Štefan Hoblíkovci, lenže tí boli len na kratšej trase.

10. Bratislavský turista, dlhoročný účastník T-100, Ondrej Rím /roč.1930/, štartoval mimoriadne z domu o tretej hodine ráno a do Brezovej prišiel o 23.30 h /pred polnocou/. A to z toho dôvodu, že naspäť sa vracal po tej istej trase a domov v Bratislave pravidelne prichádzal medzi 9 a 10 h večer. Horúčava tohto roku však sa podpísala aj na ňom. V tomto roku prešiel aspoň na Dobrú Vodu, na prvý ranný autobus.

11. Najviac všetci účastníci nadávali na spoločný štart, hoci tradícia velila, aby na jubilejnom ročníku sa zopakovala atmosféra prvých desať ročníkov, nepochodili sme, nikomu sa to zvlášť nepáčilo.

12. Že sa ženy vyrovnávajú chlapom aj na T-100, sme sa mohli presvedčiť u Silvie Rejtovej /1970/ z Bratislavy. Pohodlne prišla do Brezovej ako tretia v absolútnom poradí o 23.04 h. Celkový čas 16.04 h. Kto umí, ten umí. Komu to šlape, ten aj ide...

13. Najlepšie vystihol počasie na tohotoročnej stovke jeden nemenovaný turista, ledva sa dovliekuvší na Brezovú: "Dnes už nešlo o šport či turistiku a nedajbože o rekordy, ale o život a zmrzačenie...!!!

14. Janko Parcer /roč.1923/ po prejdenej T-100 sa cítil v Brezovej úplne fit. Len sa tak trochu posťažoval, že do kopca mu to už tak nejde ako voľakedy.

15. Zdeňka Tvrdá prišla v tomto roku bez svojho spolupútnika Jiřího Valu, ktorý tesne pred stovkou ochorel. Preto na štarte vyvesila inzerát, ktorým hľadala spolupútnikov na trasu 169 km. Našla ich viac, s Petrom Brešťanským prešli spolu až na Mikulčin vrch. Inzerát je uverejnený na inom mieste MKD.

16. Počasie ovplyvnilo aj tých najrýchlejších. Prví v cieli boli Vlado Dudlák a Slávo Glesk, celkový čas 13 h, 52 minút. Prišli do cieľa spoločne o 20.40 h. Ale nevyzerali nič moc, zničení boli dosť. Vraj to neboli zničení, ale len odvodnení...

Nuž a títo dvaja zasa poriadajú novú akciu, jubilejný druhý ročník "Nakladačka tučne".

17. Žiadny mŕtvy ani ťažko zranený v tomto ročníku nebol hlásený uzatváracou partiou, len jeden zlomený, podľa dr.Košického nič vážne to nebolo, len niečo s chrbticou, takže 30.ročník sa skončil dobre pre všetkých ...

18. Po prvýkrát a na prvý pokus T-100 prešli mladí turisti z Piešťan, odchovanci Jarka Mihálika:

- Michal Fiala, ročník 1986, Bezovec Piešťany
- Andrej Hank, ročník 1985, Bezovec Piešťany
- Peter Hrdlička, ročník 1979, Bezovec Piešťany

Vraj pred pochodom výdatne trénovali a bolo to na nich vidieť.

19. V cieli sa uskutočnil aj krátky anonymný prieskum diaľkoplazov, ktorí ešte mohli písať, s dvomi otázkami:

- Vážený turista, povedz, prečo si dnes prišiel na T-100.
- Čo si očakával od 30.ročníka.

Miro C.

- Ako každý rok, zamakať si, stretnúť známe tváre, zabaviť sa. Na to bol ten spoločný štart veru dobrý.

- Dúfal som, že bude chladnejšie počasie, meteorológom to zase nevyšlo. Sľubovali slabých 26 stupňov a trochu búrok, nuž bolo 33 a sucho ako na púšti.Preto to pivo na Vápennej padlo parádne. Dík sponzorovi. Inak všetko bolo O.K. Osobitný bonus patrí kontrole na Rakovej - len tak ďalej.

Vlado D.

- Pretože mám prvú júnovú sobotu už roky vyhradenú pre Trnavskú stovku! A hlavne pre tie krásne výhľady - hory a ženské nohy! Jedno krajšie ako druhé..

- Od 30.ročníka som očakával len jedno, že si zlepším svoj čas do Brezovej a asi o 5 minút sa mi to tuším aj podarilo, nič moc, ale v tomto tropickom počasí, veru dosť...

20. Nakoniec vďaka najväčšia všetkým sponzorom, bez ktorých by sme nemali tú možnosť dať turistom aspoň to minimum:

- TAKÁČ A SYN /pivo Vápenná/
- Jozef Gabovic /tlač diplomov/
- Vitana Slovensko s.r.o /polievky a nápoj na Rakovej/
- František Dovičič /kontrolné karty malé/
- Beata Mačicová /palacinky na kontrole 3KK/
- MRŠH Brezová pod Bradlom /prenájom školy pre cieľ pochodu/

Trnava, 16.6.2003, spracoval Peter Minárik

Z došlej pošty

Ahojte diaľkoplazi,

Konečne sa mi podarilo prejsť po rokoch Trnavskú stovku až do Trenčína a to dokonca na jubilejnom tridsiatom ročníku, hoci pre mňa je každý ročník jubilejný.

Z Brezovej som sa pohol ďalej ráno dosť neskoro, o 5.45 h. Holubyho chata bola zavretá a určite tu predo mnou nikto nezískal pečiatku. Mal som šťastie, že som išiel neskoršie, tak som tam našťastie uvidel motať sa chatára a tak som to mal v suchu. V Květnej som mal občerstvenie aj za slovenské koruny a to mi tak isto prišlo vhod.

Na Mikulčinom vrchu však už mali všetko zavreté. Ale po zazvonení mi dali aspoň pečiatku, keď už nie občerstvenie. Záver som však trochu spackal, myslel som si, že keď už nejdem po červenej, tak pôjdem aspoň cez Záriečie, ale ja blbec som išiel cez žel.nadchod na hlavnú križovatku a tam som bol nútený aj si zaklusať, lebo som si nadišiel a čas ma súril. Ale nakoniec sa všetko dobre skončilo a "zdrávo došli"!!! Na stanici som chcel peknú pečiatku, od železničiarov, koleso s krídlami, ale ma rázme odbili. A čo by ste ešte nechceli ?! Čo sa dá robiť, všetko pekné pomaly, ale iste mizne, no dúfam že T-100 nikdy !!! Do Trenčína som prišiel o 23.20.

Bratislava, 9.6.2003 Attila Korčok

- - - - -

Nazdar turisti..

Moja snaha nebola márna! Po dlhých prípravách sa mi splnil sen. Prešiel som T-100 nielen do Trenčína, ale až domov do Bánoviec nad Bebravou. Keď je trasa do Trenčína po železničnú stanicu dobre odmeraná, tak z Trenčína do Bánoviec som si odmeral na cestnom bicykli, ktorý mal "cyclocomputer" /po našom tachometer/ a presne po ceste asfaltke, kade som išiel aj ja peši - cesta 1.triedy. Trasa z vlakového nádražia po činžiak, v ktorom bývam, merala presne 35 km. A keď to spočítame, je to presne 204 km /169 + 35/. Domov som prišiel o 23.45 h. Unavený, ale nadmieru spokojný!!!

10.6.2003, Bánovce nad Bebravou Peter Brešťanský

- - - - -

OMLUVENKA /ospravedlnenie za neúčasť/

Omlouvám tímto a s politováním oznamuji vedúcemu podujatia Petrovi Minárikovi svou neúčast na jubilejním 30.ročníku "Trnavskej 168" způsobenou náhlou a nečekanou chorobou.

Po konzultaci s lékaři mi "ozdravný" pobyt na trase 168 km s výdatnou "nedovolenou" pomocí antibiotikového dopingu nebyl doporučen jako nejvhodnější způsob léčby. Jeho vlivem by mi hrozilo usnutí na trase, musel bych dodržet zákaz pobytu v horku a zejména na sluníčku, nemám zde možnost neboť nevlastním klimatizovaný skafandr a navíc aplikace doporučované diety skýtá dostatek sil na tempo spíše hlemýždí.

Budu tedy raději na Vás po tento víkend vzpomínat a přeji všem dálkoplazům, zejména na trase 168 km upřímnou soustrast a příjemnou zábavu, hlavně v závěru trasy, podle hesla "Zdrávi došli". Jelikož toto heslo nejsem schopen letos naplnit, posílam za sebe aspoň náhradnici, Zdeňku Tvrdou.

Podotýkam, že na invalidní důchodek se zatím necítím, ani o něj neusiluji. Prostředníctvím své zástupkyně budu moci trasu sledovat aspoň ze záznamu, vč.informací agentúr DDDP /Dakedy Dajaký Diaľkoplaz Povedal/. Dovidenia nabudúce....

S pozdravem, pochodům Zdar" Jiří Vala, Brno

Inzerát Zdeňky Tvrdej na žel.stanici v Bratislave ráno 7.júna 2003:

Hledám příjemného společníka /společnici/, možno aj více společníkov, na trasu 168 km dlouhou cestu, přes hory a doly Malých a Bílých Karpat /cestami zarúbanými/.

Termín: 7.-8.júna 2003

Požaduji: Dobrou kondici a nadšení pri peší putování včetně vlastního vybavení na trasu /nejsem půjčovna, ani zaopatřovací ústav/.

Vítaná je nová mapa Malých Karpat /1:50000/, okolí Bukovej, Dobrej Vody a Brezovej /není podmínkou/. Mapu Bílých Karpát a buzolu mám.

Nabízím: Společnosť zkušené dálkoplazky /239 stovek/, orientační schopnosti a vitamín dobré nálady /nesu ho vždy asi tak 1/2 batohu, zbytek si nechám odvézt do Brezovej/, dále soběstačnost a samostatnost...

Ve dvou nebo více se to vždy lépe táhne a šlape.

Předpokladám: pohyb v nadmorské výšce 200 až 990 m n.m., součet stoupání cca 4 km při teplotách +10 až +40 stupnů C.

Zprostředkuji: Společné zážitky v přímem přenosu - nelze popsat, ty je nutno prožít.

P.S. Pokud někomu "polezu na nervy", podotýkám, že na rozdíl od zkušených, například Ivana Baju, nejsem horolezec.

Zájemci: Hlaste se u prezentace u mě osobně /přechodný pobyt Blava - ul.Žabotova 7.6 ráno, později pak na trase/

Poznávací znamení: bílá čepička zn.Mounfield - podotýkám - nejsem síce Karkulka, ale bude-li nás víc, nebudem se bát vlka.

Takže: neváhej jít....

Tvůj čas jen hvězdy měří,

snad v Brezovej je cíl

a pro ty, co dál běží,

je cesta mnohem dýl.

Tu jdem trnavskou stovku,
trasou se dáme vést,
kde nálada je báječná,
pořadatelům všechna čest.

Neváhej jít, vždyť šílencem jsi cest,
tou jubilejní stovkou se musíš nechat vést,
přírodou jít do kopců, trasou tou náročnou
dej se vést, tak dej se vést.

A když pak trasu zdoláš,

tvý kamarádi též.

Ty dobrý pocit z toho máš,

co zažils právě dnes.

I přes únavu velkou
se v cíli raduješ
a do videnia "nikdy"
příští účast plánuješ...

Neváhej jít, vždyť šílencem jsi cest,
těch 168 km se musíš nechat jimi vést,
únavy, ospalost překonat musíš dost
a cíl je blíž, zas o kus blíž...

P.S.
Nakoniec si Zdeňka spoločníka našla v Petrovi Brešťanskom, s ktorým išla až na Mikulčin vrch. Petrovi to ale bolo málo, tak pokračoval až do Bánoviec, čiže domov /rekord T-100/.

Peter Minárik

September 2003 

30.jubilejní Trnavská stovka

/spomínka/

Je noc z pátku na sobotu 6.6. Sedím sama v čekárně brněnského nádraží a čekám na noční rychlík Panonia do Bratislavy. Využívam čas psaním různých drobností, týkající se jubilejní akce, na kterou se těším - na tu nadšenou atmosféru, kamarády, přírodu a všechno dohromady. Ještě cestou vlakem mi přišla na mysl známá trampská písnička "Neváhej jít", proto si ji tady upravuji na zdejší akce. Poté píši za nemocného kamaráda omluvenku pro Petra Minárika a sestavuji si inzerát - něco jako seznamka, ale přesně specifikovaná. Hledám totiž společníka na trasu 168 km či lépe řečeno na její druhou část z Brezovej. Realizuji tím momentální nápady, na které jsem přišla po ceste vlakem. Čas do odjezdu mi uběhl a cesta do Bratislavy také. Jsem tady... "AHOJ" vítají se před nádražím první skupiny turistů a stále přicházejí další. Jdeme na tradiční místo prezentace - Žabotova ulice.

Na jubilejní 30.ročník se přihlásilo přes 200 dálkoplazů a start je plánovaný až na 7.h společný, avšak mnozí to nedodrželi a odcházejí i dřívě. Nebyl to moc šťastný nápad. Pro ty, co chtějí jít dál směr Trenčín, bude ta hodina chybět, což se týká i mě. Počasí je krásné slunečné a vypadá to na horký letní den.

Cestou na Kamzík je ještě příjemně. Předbíhám skupiny pomalejších turistů, se všemi se zrdavím, s některými prohodím pár slov. Je tu totiž báječná přátelská atmosféra, která z většiny jiných pochodů už dávno vymizela. I palačinková kontrola projevila notnou dávku nadšení, když připravila dostatek úhledných palačinek plněných marmeládou, tak aby se na každého účastníka dostalo. Je to velmi milé uvítání mezi přáteli.

Musíme dál, máme za sebou 23 km a je 10.30 h.

Na Čermákovej lúke u studánky vládne pohoda a dobrá nálada "na věčné časy" symbolizované oním červeným praporem se symboly srpu a kladiva. Je 12.50 h a je už polední vedro. Chce to co nejvíc se napít a doplnit vodu.

V Sološnické dolině je už opravdu výheň a výstup na Vápennou řádně zahřívá každého. Nahoře se kocháme krásnými výhledy na okolní lesy a kopce a pak opatrně scházíme zarostlým kamenitým hřebenem dolů.

U studánky Rosnička je kontrola. Voda letos teče a čepuje se tu i pivo. Je 16.25 h a máme za sebou 49 km. V tomhle vedru ve mě půllitr piva a další litr vody zmizí jako nic a doplňuji zásoby pití na trasu, když do vody míchám rozpustné šumivé prášky, jsou síce už staršího data, ale snad poslouží svému účelu.

Začínam mít pocit, že čas ubíha proti nám mnohem rychleji, než bychom si přáli. Musíme tedy dál směrem k horárni Mon Repos, kde je další kontrola a studánka /tu už je 17.40 h/. Ale pít je nutno. V tomto vedru vzpomínám na rčení: "Království za vodu..." Cesta nás vede dál, lesy a údolími obchází Veterlín až k Brezinkám. Chata je tu téměř na spadnutí a my kráčíme k obci Buková, kde je k dispozici pořádné občerstvení. To je nutné, jakási večeře buď z vlastních zásob nebo z místní nabídky jídel, někteří si tu dávají guláš či držtkovou polévku a k tomu zase pít a pít...

Tak tedy najíst se a jdeme. I když je stále teplo, blíží se večer, musíme tedy co nejvíc využít světla. Za tmy se náš postup zpomalí a je nebezpečí bloudění. Další kontrola není na Sokolských chatách jako dřívě, ale až dál za železniční tratí a silnicí v chate Raková. Jdeme tedy kolem lomu a táhlým údolím. Ke kontrole Raková přicházíme už za stmívání ve 21.40 h a máme za sebou 74 km. Tady se o nás starají nečekaně vzorně. Posilujeme se instantní polévků Vitana, jednohubkami a zapíjíme výborným studeným čajem. Tak bohaté občerstvení a ochotu jsme opravdu nečekali. Potěšilo nás to a moc přišlo vhod. Díky...

Dál už využíváme baterky a jdeme lesem přes sedlo Mihalinové do Dobré Vody. Naštěstí je tu vcelku udržované turistické značení, protože v hustém lese je úplná tma. V polích však prosvicuje půlměsíc tvaru D a na nebi svítí nespočetné body hvězd a hvězdiček. Taková romantická letní noc.

Přicházíme do Dobré Vody. Je 23.30 a v hostinci "U Prochádzkú" si moc nepobudeme. Do Brezové zbývá zhruba 10 km a čas běží. Do Brezové dorážíme ve 2.20 h, což není moc dobrý výchozí stav pro další trasu. S tím ale teď moc nenaděláme, snad jen to, že se tu příliš nezdržíme... Do Trenčína zatím ještě nikdo nešel a do cíle dorazilo zatím jen zhruba 20 turistů z 200. Ostatní jsou ještě na trase. Většina zde končí a tak do rána mají času dost. To však neplatí pro nás, co chceme jít dál. Na můj inzerát na společníka se původně hlásilo asi 6 turistů, ale tady nakonec zbyli jen dva. A tak jsme ve 3 hodiny v noci spolu s dvěma Bánovčanmi Petrem a Jankem jako 3 stateční vyrazili vstříc noci a dlouhým kilometrům na trasu 168 km - směr Trenčín !

Jestli šel někdo další za námi v tuto chvíli nevíme, je nám však jasné, že času je málo a i my vyrážíme dost pozdě a déle čekat prostě nemůžeme.

Myjavou procházíme kolem 6.hodiny ranní. Sluníčko už vylézá a slibuje horký den. Snídáme v autobusové čekárně na kopci nad Myjavou, vodu doplňujeme z pumpy, před námi silueta vysílače na Velké Javořině. Cesta nahoru je táhlá a náročná. Kupodivu ji však zvládáme bez větších krizí a na vrcholu jsme v 9.30 h. Máme za sebou 125 km. Chata zavřená a nikde nikdo. Občerstvujeme se a čekáme do 10.h s nadějí, že se třeba otevre. Nic se však nedejě a my musíme dál i bez razítka, podobně jako skupina cyklistů, kteří tu čekali u chaty.

Trasa po červené značce se ukrutne táhne nejprve lesem a pak loukami, kde se do nás opírá téměř tropické sluníčko. Nálada je však dobrá, menší krize si navzájem kompenzujeme a jde to, ale už ne tak rychle, jak bychom si přáli, ani nohy se v tomto vedru nevyhnuly otlakům a puchýřům, ale s tím se na takových trasách obvykle počíta, i my jsme si na to museli zvyknout.

Kolem 15.hodiny přicházíme nahoru na Mikulčin vrch, na 146 km. Razítko si necháváme dát v penzionu na vrcholu, chata je zavřená. Poslední občertvení, jen chybí voda, budeme ji muset doplnit po cestě a nás čeká poslední kamarádské rozloučení. Dál se naše trasy dělí: Peter Brešťanský a Ján Pristach, oba z Bánovců se vydají směrem na Machnáč do Trenčína. Peter má ještě smělejší plán - půjde dál pěšky až domů, což je zhruba asi 30 km po silnicích z Trenčína večer domů do Bánovců. Takže další rekord na jubilejním ročníku. Půjde ale sám. Janko bude spěchat z Trenčína domů za manželkou a dcerkou. Podotýkám, že jeho manželka byla letos také velmi zdatnou účastnicí stovky a příští rok bude uvažovat i o trase 168 km.

Já také musím domů, ale opačným směrem na Moravu. Z Trenčína je pro nás špatné spojení. Do Bojkovic je to přes Nový Dvůr po zelené značce kolem Světlova zhruba 15 km. Vydávám se tudy v 15.30 a vodu doplňuji v 16.h v motorestu Rasová. Po zelené lesem se zacházkami na zříceninu a k lomu "Modrá voda" si trasu prodlužuji zhruba o 2 km. Místy jsou ještě louky s krásnými výhledy a pak už jen cesta lesem, rozblácená a místy hodně rozdupaná koňskými kopyty. Obcházím zámek Nový Světlov nad Bojkovicemi. Pak už po značce lesem dolů k řece Olšavě a na nádraží.

Je 18.25 hodín a tak tu končím, dalších 8 km do Slavičína bych nestihla, v 19 hodin mi jede vlak, mám to odsud ještě 105 km s 3 přestupy a pozdeji bych se domů dostala jen problematicky. Takže jsem trasu oproti Trenčínu nepatrně zkrátila. V tomhle vedru mi 164 km vcelku stačilo, dva dni sauny jsou tak akorát.

Jedu domů - do videnia na budúce. A abych nezapomněla - kamarádi Banovčania Peter a Janko - díky moc za společnost, šlo se mi s vámi moc fajn.

Jubilejní 30.ročník jsem zvládla, díky pořadatelům a všem ostatním za nadšení a ochotu a přeji hodně úspěchů při pořádání dalších. Všem kamarádům a společníkům z úseku trasy z Bratislavy do Brezové díky za společnost a kamarádský přístup, šlo se mi s Vámi dobře a v pohode.

Tak snad letos všichni zdráví došli...

Zdeňka Tvrdá

Späť na zoznam MKD 2001-2010