MKD 1994

Zmena trasy

Zaujal mně článek Ivana Baju, kde navrhuje změnu trasy Trnavské stovky, tedy přesněji řečeno té její prodloužené části. Nápad je dobrý. Mnozí si rádi projdou něco nového.

Ale s variantou prodloužení na 130 km nesouhlasím, nebo by trasa ztratila punc nejdelšího a nejnáročnějšího pochodu. (Mimo jiné, letos se tradiční DP Vře­sová – Lidice na 170 km a 200 km z organizačních důvodů nekonal a zda se obnoví další rok, vyzerá velice nejistě.)

Dálkový pochod Dvakrát napříč Moravou z Brna do Lanškrouna a z Lanškrouna do Brna má zase punc nejzkorumpovanějšího, kdy se jde jen po silnici a téměř všichni, až na nepatrné čestné výnimky, zcela programově a promyšleně zkracují, švindlují a využívají linek jak ČSAD tak ČSD a to v co největší míre. A ten turista jdoucí poctivě je z toho znechucen.

Trasa Trnavské stovky a 168 km trasy toto neumožňuje, trasa je zajímavá i náročná. A pokud by ste ji zkrátili na nějakých 120 až 130 km, mnozí vzdálenější by o ni ztratili zájem. Cestovné je dražší a DP v téhle délce jsou i v Čechách. Je to nejen můj názor, ale i mých kamarádů a známých.

Vždyť lze delší trasu otočit i po jiných místech Malých Karpát a vracet se k Trnavě. Končit by bylo nejlepší tam, kde je poblíž vlaková stanice, nejlépe rychlíková. Tedy zpět mimo trasu Cesty hrdinov SNP. Bylo by možno projít kolem Jahodníka, Bukové, Plaveckého krasu, hradu Pajštún a pod. Přesnou trasu spíš lépe najdete Vy, vždyť to lépe znáte než já nebo někdo cizí – máte Malé Karpaty prochozené ze všech stran.

Pokud by ste netrvali na doslovním přívlastku "malokarpatská", bylo by možno jít podobně jako teď k Trenčínu a v případě nutnosti vyhnout se pohraničnímu pásmu, vynechat trasu na Mikulčin vrch a stočit se na slovenském území a přes kopce a doliny vytvořit zcela novou trasu, která by byla neméně atraktivní, odpovídající délky 170 km.

Nevím, jak to bude příští rok s možností cestování na Slovensko. Předpokládám však, že jízdné pro nás bude mnohem dražší (mezinárodní tarify). Skončí platnost federální kilometrické banky. Jízdné Českých drah má podražit také.

Z těchto důvodů by možná stálo za úvahu vytvořit variantu dlouhé trasy ne s cílem v Trenčíně, ale tuto ponechat jen pro účastníky ze Slovenska a dálkoplazům z Čech a Moravy nabídnout ještě obmenu této varianty a to následovně:

Jít původní trasu (168 km) až na Mikulčin vrch a tam dát účastníkům možnost výběru: buď do Trenčína, nebo opustit Cestu hrdinov SNP a stočit se do Strání-Květné a dál do Veselí na Moravě, nebo ještě lepší – nescházet zatím z kopců a jít směr Uherský Brod, Bojkovice a tam někde udělat cíl (např. razítko železniční stanice, podobně jako je to v Trenčíně). V případě nutnosti přejít na oficiálním přechodu hranice.

To jsou samozřejmě jen úvahy, ale nechám je k přemýšlení vám jako pořadatelům pro úspěšnou účast v dalším ročníku s přizpůsobivostí na měnící se podmínky a poměry u nás. Podotýkám, že nejen já, ale mnozí mí známí by šli rádi, ale mají obavy, že možnosti cestování a poměry vůbec jim to tak zkomplikují a prodraží, že to mnozí budou muset předem vyškrtnout ze svého harmonogramu akcí na příští rok.

Jelikož bych šla ráda i příští rok, hledám nápady jak na to, aby to šlo…

Co se týká kilometrové vzdálenosti, tak na Mikulčině vrchu je to zhruba 145 km, dál možno přejít na zelenou TZ na Nový Dvůr (4 km) a odtud červenou TZ vedoucí na Vlárský průsmyk. Tu by to dělalo taky zhruba 168 km. Tady zkončit na stanici ČSD a tu si dát razítko.

Tolik úvaha pro účastníky z Čech a Moravy a co by mi zřejmě vyhovovalo. Ostatně, nechám vám to na uvážení. Času je zatím dost.

november 1993

Zděnka Tvrdá

Odpoveď na kacírsku myšlienku Ivana Baja

Nie všetko na svete sa riadi logikou a nie všetko ide tak, ako sme naplánovali. Vieme aj to, že zabezpečiť aké-také pohodlie v cieli klasickej Trnavskej stovky v Brezovej je v dnešnej dobe viac ako beznádejné.

Tí, čo sú z daleka a chceli by sa aspoň trochu zregenerovať, ( umyť, prezliecť sa , odpočinúť si), majú na to iba čakáreň na železničnej stanici, aj to len v prípade, že tam slúžia nejakí starí kamaráti. Inak je nám k dispozícii vodovodný kohútik pred stanicou. O možnosti použitia WC ani nehovorím.

Tak sa, milí organizátori, rozhodnite! Buď pohodlie alebo klasika. Na trase Trnavskej stovky to nevadí, človek prekoná všetky nástrahy či už počasia alebo prírody. Ale v cieli? Tam už toho má každý dosť, chcel by si trochu pohodlne odpočinúť. Ale ako a kde?

A proti Brezovej ako cieľu toho hovorí viac. Napríklad aj kapacita staničnej reštaurácie nie je veľká. Sú to tri miestnosti, každá s tromi stolmi. Avšak do druhej, tretej sú obsadené domácimi štamgastami. Priestory sú totálne zafajčené. A najhoršie, čo hovorí proti Brezovej, je doprava. Vlastne od večera do rána žiadna neexistuje. Posledná lokálka do Jablonice ide večer o 17.30 h a do rána nič. To bolo doteraz, avšak v tomto roku nie sme si istí ani tým.

To, čo navrhol Ivan Bajo, je podľa chronológie logické. Veď asi pred 10 rokmi sme mali naplánovaný s kamarátom F. Královičom nový pochod, ktorý sme nazvali „ČA-ČA“ pochod. Trasu mal zhodnú s tým, čo navrhuje Ivan Bajo. Bol by začínal v Častej a končil v Čachticiach a tiež by to bola stovka. Avšak v tej dobe Slávia Trnava skončila s organizovaním T-100 a my sme nechceli, aby zanikol, tak sme ho radšej prevzali a pokračovali v tradícii.

Inak by to bola ďalšia, v tej dobe v poradí tretia stovka. po  T-100 a TEsláckej Tento rok to kdesi vyhrabal J.J a časť z toho použil vo svojom pochode pod hlavičkou Hrachovišťa.

Túto trasu som osobne premeral a s F. Královičom sme navrhli aj prepojenie medzi modrou turistickou značkou z Čachtíc a zelenou v Prašníku (od Pustej Vsi na hrebeň). Z rôznych dôvodov sa to nikdy nerealizovalo.

Vráťme sa ale k Trnavskej stovke. V názve je podtitul:
„T-100 24 hodín hrebeňom Malých Karpát“ a je jedno odkiaľ kam. Stovka sa dá naplniť aj inak a cieľ by mohol byť (tak ako v ročníkoch 11 až 15) na Jahodníku, alebo dá sa ísť po červenej turistickej značke ako doteraz až na Rakovú a odtiaľ po ceste cez Trstín a Smolenice na Jahodník. Tam máme ako organizátori nepomerne lepšie podmienky postarať sa o turistov ako na stanici v Brezovej. O doprave na všetky strany ani nehovorím.

Avšak vadila nám tá časť od Rakovej. Cesta je cesta, aj keď v nočnej časti je prevádzka minimálna. Tých možností a variant sme mali omnoho viac, napríklad:

• stovka ako doteraz do Brezovej a jej pokračovanie cez Hradište pod Vrátnom, Dobrú Vodu, Katarínku, Naháč, Trstín, Smolenice na Jahodník, ako som už spomenul

• alebo až po Mihalinovú po červenej značke a potom pokračovať po žltej na Prekážku a odtiaľ po ceste na Jahodník. Ani tu na cestách v noci nie je takmer žiadna premávka,
  
  

• alebo sa vrátiť k trase cez Plavecký Mikuláš, Rozbehy, Brezinky na Jahodník (11. – 15. ročník). Táto trasa má dĺžku 102 km.
  
  

A ešte niečo k tej predĺženej časti. Teraz po rozdelení republiky ide jej predĺžená časť priamo po hraničnej čiare. Z toho dôvodu by sme mali zmeniť aspoň túto jej časť. Ale ako, to možno ukáže najbližšia budúcnosť. Bol tu aj taký návrh, že cieľ 168 km predĺženej časti by mohol byť pre Slovákov tak ako doteraz v Trenčíne a pre Moravákov a Čechov niekde na moravskej strane, napríklad v Uherskom Brode (Tvrdá).

No a ja sa prikláňam k tomu, aby sme trasu ponechali tak ako doteraz. Každá zmena ovplyvní celú organizáciu a atmosféru T-100. To, že štátna hranica ide po červenej značke, zatiaľ nič neznamená.

Pokiaľ by malo prísť k niektorej zo spomínaných zmien, tak nech vznikne nový pochod a s novým názvom.

Nakoniecto predsalen zostane na nás ako na organizátoroch a nám sa páči klasika.

Pter Minárik

Jún 1994

Jún – mesiac, ktorý znamená pre rôznych ľudí rôzne významy.
Pre školákov vytúžený koniec školského roku, pre poľnohospodárov začiatok žatvy a pre turistov polčas výkonnostnej sezóny. V júni je tu viacero vrcholov. Jedným z prvých, konaných vždy prvý júnový víkend, je Trnavská stovka. Len málokto z oblasti turistiky o nej nepočul a nevyskúšal si jej trasu. Mohlo to byť, či už na individuálnej akcii alebo na klubovom pochode. Veď „Cesta SNP“, po ktorej ide prakticky celá 100 km trasa, je hojne využívaná aj po častiach.

Za onoho času, keď táto akcia vznikla, bola prakticky určená, aspoň základná myšlienka bola taká – na zvýšenie kondície výkonnostným horolezcom. Do vysokých hôr bolo ďaleko a malé sme mali po ruke. Po čase táto idea zovšeobecnela, a dnes je to skúška odvahy, kvality človeka a jeho kondície.

Kto sa niekedy postavil na štart – mnoho ráz to bola len stávka – ten vždy po jej absolvovaní sám prispel k jej propagácii. Paradox? Možno. Fakt je ale, že účasť na T-100 bola dokazovaním, že to vôbec zvládnem. Či už to bolo dokazovanie pred kamarátmi alebo po čase len sebe samému, že to vôbec zvládnem. Po čase, že to vôbec ešte zvládnem a po rokoch zase dokazovanie, že to so mnou nemôže byť až také zlé, keď prídem do cieľa – slávneho to šenku v Brezovej.

Vychutnávam postovkovú domácku atmosféru. Nohy mám príjemne unavené, telo vykúpané, žalúdok plný dobrôt, na duši pocit dobre „vykonanej práce“. Skrátka atmosféra, ktorú pozná každý stovkár.

Zrazu zvoní telefón a v slúchátku sa ozval hlas manželky môjho priateľa – stovkára začiatočníka:
„Rudo, prosím ťa, prepáč, že ťa otravujem, ale neprišiel by si … stala sa taká nepríjemná vec … ale fakt si nevymýšľam … však sa nebudeš smiať … ale fakt sa nesmej, fakt to nie je žart. Neprišiel by si mi pomôcť?!? Prídeš? … veď si jeho kamoš … Miro nemôže vyliezť z vane … a ja ho … stadiaľ sama nedostanem.“

Vyrážam zachrániť priateľa, veď nechať ho tak tri-štyri dni vo vani …

Rudolf Pado

T-100 Jubilejní -1993

První červnový víkend, termín konání jubilejního 20. ročníku Trnavské stovky, se co do počasí vydařil. Už při cestě za svítání do Bratislavy, kdy z mlžného oparu opatrně vykukovalo sluníčko, aby pak postupně prozářilo lesní zákoutí, tvořilo romantické stíny a siluety a po výstupu nad obzor umožnilo výhledy na blízké i vzdálenější kopce Malých Karpát.

Turisté takové ráno přivítali s radostí. Však se jich u Bratislavské hlavní stanice ČSD shromáždilo zhruba 150 a mnozí z nich ještě měli na paměti minulý ročník DP, kdy „lialo ako z krhly“.

Po šesté hodině ranní se postupně skupinky plné elánu, sil a optimismu vydaly po sluncem prozářených lesních cestách a pěšinách vstříc trase 100 km do Brezové pod Bradlom a někteří ještě pak dál až do Trenčína (na trase 168 km).

My jsme také patřili k té menší skupince turistů odhodlaných jít tu nejdelší trasu, abychom si po dvou dnech pěšího putování přes kopce, lesy a skály mohli říct: „zvládli jsme to a bylo toho až dost“.

Mnozí z těch, kteří si stanovili za cíl trasy Brezovú pod Bradlom a které jsme se tam snažili ještě přemluvit, aby šli s námi dál do Trenčína, naši nabídku odmítli. Docela výstižně to vyjádřil jeden z českých turistů slovy: „Nejsem blázen …“

Ano, tak by se to dalo také nazvat – „blázni“ nebo „šílenci“ jsou v očích většiny obyčejných lidí ti, kteří se pokoušejí dosáhnout nějakého více či méně nehmotného cíle, prostě „něco si dokázat“ sami sobě i těm druhým.

A právě trasa pochodu na 168 km přes Malé a Bílé Karpaty k tomu nabízí vhodnou příležitost. Té se však mají chuť a odvahu Chopit jen někteří. A důvod, proč to vlastně dělají, se vymyká chápání většiny „normálních lidí“.

I samotná účast na nejdelší trase svědčí o její náročnosti. (Od pořadatelů DP jsme se dodatečně dozvěděli, že nás bylo celkem 9.) Trasa 168 km svou délkou, ale hlavně profilem trasy, neboť součet převýšení činí bezmála 4 km a to vše po lesních a skalních cestách a pěšinách s minimem silničních úseků, prověří každému nejen fyzickou kondici a vytrvalost, ale také jeho schopnost překonat únavu a různé drobné nepříjemnosti během trasy a také zkušenosti, co se týká vybavení na takovouto akci.

Odměnou za toto úsilí jsou během cesty daleké výhledy, romantické přírodní zákoutí a scenérie a zároveň uklidňující lesní prostředí, jakoby vzdálené civilizaci – lék na nervy v naší uspěchané době. V cíli je to pak dobrý pocit sebeuspokojení, že jsme to dokázali.

(A ty negativní pocity v cíli a následující den? – ty do několika dní zcela vymizí a v paměti zůstanou jen hezké zážitky a vjemy…)

Tolik úvahy o smyslu účasti na takovéto akci. Ale vraťme se zpět do atmosféry jubilejního ročníku DP. Také na nás letos počasí zpočátku působilo jako silná dávka „vitaminu dobré nálady“. Počítali jsme s tím, že jdeme až do Trenčína. Byli jsme odpočinutí, sil dostatek a zatím jsme si nepřipouštěli, že druhá polovina trasy bude náročnější v důsledku únavy, ospalosti, odřenin nohou a dalších nepříjemností, které nás budou zpomalovat a ujídat z té zatím dobré nálady.

Víme o tom moc dobře, absolvovali jsme trasu na 168 už v předchozích 3 ročnících DP a vždy jsme došli do cíle. Ovšem časové relace, které jsme si na začátku určili, se nám během druhého dne pochodu nezadržitelně vzdalovaly…

Víme tedy, že začátek trasy z Bratislavy na Pezinskú Babu, procházející bratislavským lesoparkem, je snadný a že je tu nutno jít rychle a vytvořit si tak časovou rezervu. Zatím to jde, ale na skalnatých úsecích se naše tempo hodně zpomalí. Víme, že uvažovat o tom, kdy dorazíme do Trenčína, je zatím příliš brzy. Nemůžeme předvídat, co nám okolnosti a terén připraví.

Je nám jasné, že trasu trnavské 168 nelze jen měřit na kilometry a odečítat mezičasy po 5 či 10 km. Zde je specifický, místy skalnatý a strmý terén, a to právě činí tuhle trasu krásnou a přitažlovou a zároveň i náročnou - trasu, která zároveň láka i odrazuje mnohé turisty a na trasu tpak jako obvykle vyrazí jen ti, ktorí na to kondične mají.

Panuje tu i jistý duch sounáležitosti a kamarádství mezi účastníky a pořadateli. A to právě tvoří onu přitažlivou atmosféru…

Při výstupu na Vápennou nás zahřívá nejen strmý svah, ale také připékající polední sluníčko a horko. Výhodou je suchý terén, kde kamení a skály nekloužou, ovšem místy je svah krytý drolícími se kaménky a na nich je nutno dávat si pozor…

Ke kontrole na Brezinkách docházíme kolem páté odpoledne. Tu je nutno udělat přestávku a posilnit se před výstupem na Záruby. Pořadatelé s tím počítají a přichystali nám teplé jídlo. Díky jim za to. Letos je sucho a tak postup přes vrchol Zárub je povinný a je tam i kontrola. Shora je pak krásný rozhled do kraje, avšak vzdálenější místa kryje mlžný opar.

Jdeme hned dál. Chceme přejít hřeben Zárub a Havranice za světla a vůbec za světla ujít co nejdál kvůli snadnější orientaci v terénu. Na cestě k Dobré Vodě nás zastihla tma. Navíc letos kontrola není ve vesnici, ale je umístěna v chatové oblasti Mariaš mimo obec. Pořadatelé nám ještě na Brezinkách sdělili, že existuje neznačená cesta přímo k ní a není nutno jít přes vesnici, abychom se nemuseli vracet. Prý je to dobrá lesní cesta a snadno se najde…

„Snadno… pro místní snad,“ řekli jsme si a přidali se k „domorodcům“, tedy turistům z Trnavy a okolí. Tvrdili, že by ta měli trafit "lebo to tu poznajú". Šli jsme tedy  ve větší skupince a podle pokynů jsme v údolí odbočili vpravo z lesní silničky na boční cestu. Zpočátku cesta vypadala dobře a směr byl správný. Pak se ale začala nenápadně a poté víc ztrácet do směru zcela opačného.

Úvahy o správnosti našeho postupu byly následující:
„Myslíte, že je to ta správná cesta?“
„A čo už ja viem…“
„Veď si vravel, že to tu dobre poznáš?“
„No bol som tu… dakedy pred 15. rokmi…“

Už nejen nám, ale i skupince těch sebejistých turistů se něco nepozdávalo. Nevěděli, kde vlastně jsme, a bylo nám jen jasné, že jsme zabloudili. Teď šlo o to najít cestu zpět na turistickou značku. Trvalo nám to dost dlouho, ztrata času přes hodinu.

Za tu dobu jsme tam po značce už dávno mohli být. Brodíme se zarostlými lesními cestičkami a jsme nakonec rádi, že jsme se dokázali  vrátit na značku.

Teď už poctivě obcházíme značkovanou lesní cestou podle hesla „Chodníčkem blíž – cestičkou spíš…“ až na okraj Dobré Vody a pak k chatové oblasti Mariáš. Pak jsme zjistili, že mnozí účastníci za námi už kontrolu nehledali, ale nechali si dát razítko v hospodě přímo v obci. Bylo to nesporně jednodušší a časově úspornější.

Také jsme usoudili, že to nebylo od pořadatelů šťastné řešení dávat kontrolu zcela mimo trasu. Sice zde byla možnost jít dál přes Dobrovodský hrad přímo na cestu k Brezové, ale to bylo potmě řešení jen pro dobré znalce zdejšího terénu, jinak hledat zde neznačenou cestu mohlo znamenat další kufrování a ztráty času.

No a nás tento postup s kufrováním a značnou časovou ztrátou dost rozladil a ubral na náladě. Hezky se nám táhne. Konečně světýlka obce před námi. Je nám teď jasné, že se zde nesmíme dlouho zdržovat, neboť čas je neúprosný. Tedy jen nezbytné občerstvení, přebalení věcí do batohu a je nutno už jít dál.

Rozhodnuti dojít až do Trenčína odcházíme ve čtveřici potmě pěšinkami na Bradlo. Nahoře se dostavuje jakási krize z únavy, z ospalosti. Usedáme na chviličku do trávy. Tak se chvíli natáhnout a zdřímnout si…

Ale rozum říká své rozhodné „Ne!“ (i když váháme, zda za nás rozhoduje skutečně rozumně). Dost nás udivuje, že únava přichází už tak brzy. Obvykle se nám to stávalo až cestou z Javořiny na Mikulčin vrch, když už jsme měli v nohách kolem 130 km… ale tady? Nevíme, zda na to měl vliv včerejší horký sluneční den, noční kufrování a téměř žádný odpočinek a dojít do Brezové, nebo spíš se sčítalo všechno dohromady…

Tu si uvědomujeme, že budeme muset stále víc bojovat s narůstající únavou všeho druhu a že další kilometry nám dají pořádně zabrat.

Při postupu loukami na Jandovu dolinu si dáváme pozor na značky, abychom nekufrili, a pak ráno po nezbytném občerstvení v Myjavě  stoupáme na Velkou Javořinu. 

To už se nutíme do tempa, jaksi se nám nechce, ale čas utíká. Na Javořině je krásně a teplo. Chvíli tu odpočíváme. Ani se nám odtud nechce. A pak únava a otlačené nohy nahlodávají mou vůli k rychlejšímu postupu  cestou na Mikulčin vrch a navíc do nás praží sluníčko a horko nám ubírá sil.

Na Mikulčině vrchu se už naše představa o rychle absolvované trase mlhavě rozplývá. Musíme dál, ale rychle to už nejde. Cestou přes Machnáč a Sokolí kámen si povídáme, aby nám cesta ubíhala a abychom si tolik nepřipouštěli stále narůstající únavu a další drobné nepříjemnosti.

Cesta mezi poli z Drietomy do Trenčína, navíc nově přeznačené, se táhne a ještě víc se táhne pak silnice k Trenčínu. Je to kousek, už na dohled a přitom relativně ještě daleko.

Ulicemi Trenčína se už hecujeme k rychlejšímu kroku. Už se sice nechce, ale jde to. Už je tu stanice ČSD. Necháváme si dát razítko jako důkaz absolvování trasy až sem a rozcházíme se na noční vlaky domů.

V duchu se vracíme k trase a slibujeme si: „Za rok znovu a lip…“

Unaveni, ale spokojeni, se loučíme s trasou DP a zdejším krajem s předsevzetím, že se sem zase vrátíme.

Zdénka Tvrdá

21. ročník T-100 v číslach

 – 4. a 5. jún 1994

• Najstarší účastník: Ján Parcer z Prievidze, nar. 1923 (71 rokov). Stovku zdolal za 21 h, čo je o 1 h menej ako minulý rok. V roku 1993 ju zdolal za 22 h

• Najmladší účastník: Hučko Martin, nar. 30.5.1977, Tomášov. Zdolal T-100 za 20 h.
  
  

• Jančík Andrej, nar. 16.4.1977, Trnava. Zdolal T-100 za 23 h. Andrej je už druhý rok najmladší úspešný účastník. V minulom roku absolvoval trasu za 23 h. Tento rok sa zlepšil o 1/2 h.
  
  

• Najvzdialenejší účastník: Benčok Peter z Lučenca skončil na Bukovej.
  
  

• Najvzdialenejšia žena: Madejová Janka z Kežmarku, skončila na Brezinkách, bolavé koleno.
  
  

• Najvzdialenejší cudzinec: Mandík Karel – Praha. T-100 za 20 h.
  
  

Najrýchlejší účastníci na 100 km:

• Rakús Milan (1966) – 15,45 h
  
  

• Soboňa Milan (1961) – 16,30 h
  
  

• Kimián Ján (1946) – 17,50 h
  
  

Najrýchlejšia žena:

• Tvrdá Zdenka (1956) – 19,30 h
  
  

Poslední v cieli:

• Pavlis Peter (1952) – 23,50 h
  
  

• Ivaničová Katarína (1972) – 24 h
  
  

Prvú pokorenú stovku v živote absolvovali:

1. Miroslav Cíferský, Hrnčiarovce – 21 h
   
   

2. Hučko Martin, Tomášov – 20 h
   
   

3. Ivaničová Katarína, Podkonice – 24 h
   
   

4. Sorád Anton, Trnava – 23 h
   
   

5. Lumpi (Patrovičov psík), Bratislava – 18 h

Celkové zhodnotenie 21. ročníka

• 100 km trasu absolvovalo: 58 turistov

• Trasu kratšiu ako 100 km: 21 turistov

• 100 km na horskom bicykli: 4 cykloturisti

Menný zoznam absolventov najdlhšej (predĺženej časti T-100)  Trasa 168 km – cieľ Trenčín, žel. stanica

1. Kimián Ján, Bratislava – 39 h (4,3 km/h)

2. Korčok Attila, Bratislava – 44 h (3,8 km/h)

3. Mandík Pavel, Praha – 39 h (4,3 km/h)

4. Obdržálková Jana, Bratislava – 44 h (3,8 km/h)

5. Tvrdá Zdenka, Drahotouše – 36 h (4,7 km/h)

6. Vala Jiří, Brno – 36 h (4,7 km/h)

7. Patrovič Milan, Bratislava – posledná kontrola Veľká Javorina cca 130 km

8. Lumpi (pes M. Patroviča) – posledná kontrola Veľká Javorina

Niekoľko zaujímavostí z 21. ročníka

1. Prvé, čo sa nás na štarte pýtal Milan Novák z Trnavy, bolo, ako je na tom v umiestnení v dlhodobom sledovaní stovkárov, či niektorý z jeho konkurentov nezostal doma.

2. Celá stovkárska špička sa však zúčastnila tohoto ročníka, takže v celkovom poradí medzi najlepšími sa nič nezmenilo.

3. To isté zaujímalo aj Petra Obdržálka, či je na štarte aj Čelo Radványi. A veru bol.

4. Jeden neznámy turista, prvý raz na T-100, si obul také veľké vibramy, minimálne o 4 čísla väčšie, že keď išiel noha mu v nich "čvachtala". Peter Bada sa na neho už nemohol pozerať preto musel zrýchliť aby ho predbehol.

5. Pri tom zrýchlení stratil aj kamaráta Pavla Režňáka ktorého dodnes nestretol. Posledná kontrola - Tri kamenné kopce Tiež by si už nebol na tú stovku trúfol keby nebolo Joža Cagaňa ktorý ho na ňu vyhecoval.

6. Na štarte sa zapísali aj dvaja psi Jeden Lumpi pána Patroviča Milana z Bratislavy prekonal "psací rekord" na T-100 Prešiel so svojím pánom až za Veľkú Javorinu (130 km). Doteraz rekord držal Krnov "Šerík" do Brezovej Druhým psom bol dalmatinec Fera Královiča - Dolfi Ten však už ďalej z Dobrej Vody nevládal Skončili tam aj so svojím pánom

7. Na trase 168 km sa zúčastňujú stále tí isti turisti (pozri zoznam), každý znich má už najmenej 3 účasti až do Trenčína Slávni turistickí kormidelníci z Bratislavy však túto špičkovú turistiku ešte stále neuznávajú lepšie povedané nemajú o nej "ani páru".

8. Účastníci predĺženej časti boli a to je zaujímavé z bývalých hlavných miest ČSR - Prahy Brna Bratislavy

9. Janka a Atilla znova tento rok prišli až do Trenčína avšak v trochu horšom čase ale podľa dopisu veľmi spokojní Pre záujímavosť štartovali v Bratislave železničnej stanici 4 júna o 6:30 h Do Trenčina prišli v pondelok ráno o 2:15 h Trochu preháňania to veru muselo stáť

10. Pavel Mandík sa nám zas zdôveril že sa bál úseku trate ktorá vedie po hranici a cez nú avšak po celom spornom úseku neboli žiadne problémy a to ani v úseku, kde cesta medzi Javorinou a Kykulou nevedie po štátnej hranici, ale takých asi 20 km Moravou veľmi vysokou trávou, nepokosenou a mokrou.

11. Pán Robert Cejna zo susednej Viedne už druhý rok za sebou poslal už mesiac pred štartom prihlášku aj 20 Sk. Avšak ani tentokrát sa na štart nedostavil. Dúfajme, že o rok sa mu to podarí.

12. Istý nemenovaný turista aj so svojou priateľkou chceli, aby im organizátori uznali, že prešli trasu T-100 individuálne, bez všetkých kontrol v úplne inom čase, ako bol stanovený. Nakoľko sa jedná aj o spoločenskú akciu, prianiu sme nevyhoveli.

13. Tento rok bola vyhodnotená ako najlepšia kontrola kontrola na Dobrej Vode. Každému unavenému turistovi splnila všetko čo mu videla na očiach. Kontrolu zabezpečovala rodina Ferka M.

14. Bistro Blesk malo veľký záujem o sponzorovanie pochodu a to formou dovoleného dopingového prostriedku (fľaše borovičky s horcom). Avšak tentokrát sklamala kontrola na Čermákovej lúke ktorá si túto pozornosť zabudla vyzdvihnúť u majiteľa firmy.

´Peter Minárik

Spomienky na XX. ročník Trnavskej 100 - ky

Po tejto, dnes už historickej 100-ke, známy trnavský turista-dialkoplaz, Ing. F.M. poslal sťažnosť na Obecný úrad v Brezovej pod Bradlom. Ako je nám známe, Ing. F.M. stratil asi 25 m pred cieľom orientáciu a zakufroval strmhlav do Brezovského potoka. Na obecnom úrade sťažnosť kvalifikovali ako oprávnenú. Zábradlie pred staníčnym hostincom predĺžili v oboch smeroch asi o 1,5 km a medzi tým obnovený "Zväz záhorských panien" prisľúbil do čase príchodu "unavených" dialkoplazov, určité zo svojich radov dobrovoľné hostesky, ktoré budú turistov sprevádzať pri prechode lávkou.

Negatívne stanovisko však zaujalo Povodie Váhu v Piešťanoch.
Sťažnosť Ing.F.M označilo za neoprávnenú. O čo išlo? Nuž pri spomínanom zakufrovaní do Brezovského potoka mal zraz vody povyše hlavy a pritom ráno rozhlas v správach o vodných stavoch informoval že dokonca i v Dunaji bude "úroveň vody poniževajcia". Nuž zabudol náš Ferko že Brezovský potok patrí do povodia Moravy a nie Váhu.

Očividný svedok P.M. spomina. Bolo to v Jablonici. Turisti - dialkoplazi prestupovali z miestnej lokálky do osobáčika Kuty - Trnava. Medzi nimi bol i F.M. Bohaté kučery mal popretkávané chaluhami riasami brezovským planktonóm a inou vodnou háveďou. Ako tak prechádzal uličkou medzi sedadlami, vstal asi trojročný chlapček a nadšene vykrikol: Mama hen je vodník. Nuž a táto bez toho že by otočila hlavu znudene preriekla. - Čuš a pozeraj sa! Veď vieš ideme na Prechádzku rozprávkovým lesom.

Vodič ČSAD závod 801 Bratislava 48-ročný Š.T. v časopise Dopravák píše:

• Áno Ufóni sú už iba na Záhorí. Toť 6. júna 1993 jeden chcel nastúpiť i mne v Brezovej pod Bradlom. Ako vyzeral? Celý červený iba na hlave niečo zelené a predstavte si mal voľny lístok na autobusy ČSAD. Tak to na mňa neplatí. Zavrel som dvere a friško preč. Na druhý deň som požiadal o preradenie na nákladnú dopravu.

Nuž toto tažko komentovať.

Podľa skutočnej udalosti zaznamenal Ivan K.

Dlhodobá predpoveď počasia  na diaľkové pochody

Aby sa niektorí účastníci DP nedali prekvapiť počasím tak, ako v minulých rokoch v rámci služieb, ktoré poskytujeme účastníkom DP, predkladáme Vám našu predpoveď počasia.

Celková poveternostná situácia:

Tlaková níž nad Talianskom zostáva (ako niektorí turisti na kopci DP) bez pohybu, zatiaľ čo tlaková výš nad strednou Európou slabne. Po jej prednej strane prúdi od juhu (severu, západu, juhu) do našej oblasti vzduch. Súčasne postupuje cez západné Alpy (pravdepodobne) od východu teplý, studený, možno i mierny front. Príliv tohto vzduchu z vysokých zemepisných šírok a dĺžok okolo hlbokej tlakovej níže so stredom v strede v stredu, t.j. predvčerom vrcholil.

Z takejto odbornej a zrozumiteľnej predpovede bystrý a vnímavý čitateľ ľahko usúdi že v severnej časti Grónska sa udržuje chladný ráz počasia zatiaľ čo v južnej Ázii a v strednej Afrike zotrváva prevažne teplý charakter počasia.

Aké bude počasie u nás?

Na štarte bude primerané počasie doporučujeme sa primerane obliecť. Neskôr večer po západe slnka sa patrične zotmie, noci bude naďalej tmavá. Nočné teploty začínajú chladnúť. Cez deň veľmi pekné slnečno, popoludní zmenšovanie oblačnosti, časom slabé sneženie. Na pravé poludnie namerajú v Prahe a Bratislave 12 hodín.

Najvyššie teploty sa dosiahnu po zdolaní Skalnatej či Čertovho kopca V prípade búrky možno očakávať zrážky.

 Vo vyšších horských polohách pozor na zrážky a prírážky (Furmanská koliba a pod.) Pri nadmernom použití tekutín (väčšie) kalorickej jednotky je nebezpečenstvo výskytu hmly.

Aké bolo počasie vcera na našom území:

Nevieme či to je ale tejto časti predpovede dosahujú naši meteorológovia najväčšie percento úspešnosti. Na príčine sú tie meteorologické družice alebo reuma?

UPOZORNENIE:
Upozorňujeme na fakt že sa jedná o dlhodobú predpoveď počasia až do roku 1999 hádam aj dlhšie takže je veľmi pravdepodobné že predpoveď bude niektorom roku viac ako pravdepodobná

Späť na zoznam MKD 1992-2000